Stromy

Ve stromě se skrývá celý svět.

O stromech najdeme spoustu literatury, citátů a povídání. Přesto svět stromů pro nás zůstává stále tajemstvím. Jejich kouzlo se nedá popsat žádnými slovy. Slova jsou na vše krátká, musíte mezi ně vstoupit, tiše se dívat, poslouchat a nechat se unést do jejich světa. Pak v sobě ucítíte něco překrásného a na vašem obličeji se vykouzlí úsměv.

Stromy nám tolik dávají, aniž si to uvědomujeme. Bereme to jako samozřejmost, ale jaký život by byl bez nich? Měli bychom je střežit jako poklad, který předáváme z dědice na dědice. A vždy se pozastavit nad tím, zda je opravdu nutné nějaký strom porazit, jestli je opravdu překážkou a nebo naším rozmarem.

Za doby Karla IV. bylo poškození ( zdravého ) stromu bráno jako největší přečin. Staří dřevorubci před podetnutím strom vždy nejprve odprosili a po celou dobu kácení se chovali pietně.

O stromech by se dal psát nekonečný příběh, nemluvě o jejich léčivých účincích. A ten kdo má o ně zájem, k nim cestu najde.

 

Strom

Stojím tady a přijímám vše, co přichází a odchází.
Raduji se z každého okamžiku, který zrovna je.
Jsem šťastný, když mohu ukrýt dva milence, kteří ke mně přijdou a sdělí svou velikou lásku.
Jsem šťastný, když mohu svojí korunou poskytnout stín před teplým slunečním svitem.
Jsem šťastný, když si hraju s větrem a mé listí zpívá.
Jsem šťastný, když déšť mě orosí a mé kořeny mohou pít.
Jsem šťastný, když mě někdo obejme a pohlazení mi dá.
A když přijde můj čas odchodu, jsem šťastný, že Vám mohu teplo dát, a nebo zdobit vaše domovy.
A když padnu a zůstanu ležet bez povšimnutí, jsem šťastný, že se v něco jiného měním a svým tlením mohu obživu půdě dát.